24.11.2020 v Malém sále Ústřední knihovny od 17:00 hodin
Hluboký zájem T. G. Masaryka o historii, zvláště českou, byl formován již od časného mládí řadou okolností, z nichž postupně bylo nejdůležitější vědomí, že znalost národní historie a respekt pro existenci národů je jednou z podmínek demokratizace a demokracie – jediného systému vědomě směřujícího ke spravedlnosti a důstojnosti všech lidí. Nejzávažnější problémy, kromě politických, se kterými se potýkal, byla neznalost české historie způsobená dlouhodobě politickými poměry a neochota několika předních historiků před r. 1914, zvláště J. Pekaře, opustit pozitivistický přístup a přijmout širší kontext příčin, důsledků a souvislostí v pohledu na historii, zvláště aspektů kulturních, sociálních, myšlenkových, morálních. Centrem sporu byla Masarykova „filosofie českých dějin“ v České otázce (1895), obsahující přesvědčení, že znalost historie je nezastupitelným zdrojem poučení i inspirace. Relevantní konflikty, kterými Masaryk procházel, budou součástí přednášky.
Informace k přednášce
- Vstupné: 50 Kč